Česká společnost alergologie a klinické imunologie definovala imunologickou laboratoř následujícím způsobem:

 Každá laboratoř, která nese ve svém názvu termín „imunologická“ by měla splňovat kritéria:

-  musí v ní pracovat personál s odpovídající kvalifikací a musí být splněna personální vyhláška MZ č.99/2012 a platná nepodkročitelná minima odborné společnosti,
-  musí mít technické a přístrojové vybavení odpovídající spektru prováděných vyšetření,
-  musí zajistit odpovídající spektrum metod tak, aby dokázala popsat stav a funkčnost imunitního systému a poskytnout indikujícímu lékaři odbornou pomoc při interpretaci výsledků a jejich případném doplnění o další vyšetření.

Mnohé imunologické metody jsou požadovány jen velmi vzácně, nicméně jsou pro podrobnou laboratorní diagnostiku konkrétních imunopatologických stavů nebo dysfunkcí imunitního systému nezbytné. Proto je musí imunologická laboratoř buď nabízet, nebo zajistit jejich provedení jinde. Metody, které musí imunologická laboratoř provádět, jsou označeny v následujícím textu indexem 1. Indexem 2 jsou označeny metody, které musí být laboratoř schopna provádět, tj. v případě požadavků je zavést do spektra prováděných vyšetření.

 Je-li imunologická laboratoř součástí klinicko-diagnostického komplexu (např. nemocnice), mohou být v rámci integrace a konsolidace laboratorních pracovišť tohoto komplexu jednotlivá vyšetření prováděna také v laboratořích jiných odborností při zajištění odborné supervize imunologickou laboratoří tohoto komplexu.

Imunologická laboratoř musí vyšetřovat a popsat:

1. Zastoupení, stav a funkci buněk imunitního systému včetně záchytu abnormalit s ohledem na hematoonkologické malignity těmito metodami:

Stanovení relativního¹ a absolutního² počtu základních lymfocytárních populací a subpopulací pomocí imunofenotypizačního vyšetření metodou průtokové cytometrie (PC), přičemž spektrum testů musí obsahovat znaky CD3, CD19, CD4, CD8 a CD16/56.

Funkční testy lymfocytů zastoupené testy²:

-  in vitro proliferace lymfocytů po stimulaci mitogeny a/nebo antigeny,
-  měření produkce cytokinů a/nebo protilátek po stimulaci mitogeny a/nebo antigeny metodou průtokové cytometrie (PC) nebo ELISA, ALBIA, ELISPOT  apod.

Funkční testy fagocytů:

-  test schopnosti nitrobuněčného zabíjení a respiračního vzplanutí ¹(redukce tetrazoliových solí - INT, NBT; chemiluminiscence; oxidace fluorogenních subtrátů).

2. Vyšetření stavu humorální imunity stanovením těchto parametrů:

-   koncentrace sérových imunoglobulinů IgG¹, IgA¹, IgM¹, IgE¹, IgD², podtříd IgG¹,
-   koncentrace složek komplementového systému a jeho aktivace klasickou cestou (složky C3, C4, C1INH; CH50) ¹,
-   další cesty aktivace komplementového systému²,
-   stanovení cirkulujících imunokomplexů vazbou C1q¹.

3. Diagnostika gamapatií.

Laboratoř musí provádět metody, kterými lze detekovat a typizovat paraprotein v séru a moči (agaroforéza, imunofixace a/nebo kapilární elektroforéza).

4. Monitorování a diferenciální diagnostika zánětlivé reakce.

V nabídce laboratoře musí být metody stanovující pozitivní a negativní reaktanty akutní fáze zánětu.

5. Diagnostika stavů okamžité přecitlivělosti:

-   kvantitativním stanovením specifických IgE protilátek proti inhalačním, potravinovým a hmyzím alergenům¹,
-   stanovením hladiny eosinofilního kationového proteinu (ECP)²,
-   zhodnocením schopnosti aktivace bazofilů alergenem².

6. Diagnostika autoimunitních onemocnění stanovením autoprotilátek:

Laboratoř musí provádět minimálně vyšetření:

-  ANA screening metodou nepřímé imunofluorescence¹,
-  ENA screening a typizaci autoprotilátek proti minimálně těmto autoantigenům : SSA, SSB, Scl-70, RNP, Sm, Jo-1¹,
-  anti-ds-DNA metodou nepřímé imunofluorescence¹,
-  revmatoidní faktor (RF), minimálně kvantitativní screeningové vyšetření¹,
-  stanovení autoprotilátek proti citrulinovaným proteinům/peptidům¹,
-  stanovení ANCA metodou nepřímé imunofluorescence na granulocytech fixovaných etanolem a formaldehydem, dále typizace autoprotilátek proti MPO a PR3¹,
-  antifosfolipidové protilátky minimálně proti kardiolipinu a beta-2-glykoproteinu I v izotypech IgG a IgM¹,
-  stanovení autoprotilátek proti tkáňové transglutamináze¹.
 

7. Ověření stavu imunitního systému pomocí stanovení protilátek proti infekčnímu agens po prodělané infekci nebo vakcinaci  

Laboratoř musí být schopna provést stanovení postvakcinačních hladin protilátek a nepřímý průkaz infekčních agens v rámci ddg. procesu²
 

8. HLA diagnostika.

Problematika HLA je nedílnou součástí odbornosti 813, nicméně je prováděna především ve specializovaných imunogenetických laboratořích, které jsou součástí transplantačních center. Každá imunologická laboratoř nemusí tato vyšetření mít ve svém spektru.

Schváleno výborem ČSAKI dne 12.2.2015